Papírový model sovětského stíhacího letounu z období druhé světové války Lawoczkin La-11. Vystřihovánka je zpracována v měřítku 1:33. Vystřihovánka je určena středně zkušeným modelářům.
Letoun je namalován během korejské války, se značkami čínského pilota Van Ten Bao z roku 1951.
Autor modelu: L. Kołodziejski
Rozměry modelu: 300 x 270 mm
Veškeré parametry k modelu najdete na vedlejší záložce. Uvádíme maximum informací ke každému modelu abyste se mohli správně rozhodnout ohledně vašeho nákupu.
K papírovému modelu nabízíme i laserové doplňky. Jedná se o díly kostry a plastovou kabinku, které Váš model pozvednou o úroveň výše a zjednoduší vaši práci.
Lavočkin La-11 (v kódu NATO Fang) byl sovětský celokovový jednomístný jednomotorový pístový stíhací letoun vyráběný po druhé světové válce. Bojově byl užit za čínské občanské války a v korejské válce. V Číně byl vyřazen roku 1966.
La-11 byl pokračovatelem typu La-9. Vývojem z tohoto základního vzoru vznikl v závodě č. 301 upravený prototyp La 134 zalétaný v květnu 1947 pilotem A. G. Kočetkovem. Oproti La-9 měl větší zásobu oleje a paliva pro zvětšení doletu, ale měl sníženou výzbroj na tři synchronizované kanóny NS-23 ráže 23 mm. Další odlišností byl ve spodní části přepracovaný kryt motoru, kam se přestěhoval chladič oleje.
Souběžně s prototypem 134 byl připraven i La 134d (někdy též La-9M), který měl na každém konci křídla pevně instalované přídavné nádrže a mohl tak nést dalších 275 litrů paliva. Zvýšení hmotnosti mělo vliv na namáhání podvozku, jehož hlavní nohy byly osazeny vysokotlakými pneumatikami o průměru 660 mm. Ostruhové kolečko bylo vybaveno zesíleným tlumičem. Stroj byl rovněž vybaven fotoaparátem AFA-IM a automatickým ovládáním regulačních klapek chlazení na krytu motoru motoru Švecov AŠ-82FN. Motor o maximálním výkonu 1850 koní (1360,67 kW) poháněl automaticky stavitelnou třílistou vrtuli. Fotokulomet Fairchild byl později zaměněn za typ S-13 domácí konstrukce.
Do 11. července 1947 oba stroje absolvovaly celkem 71 ověřovacích letů, na jejichž základě byla křidélka vybavena trimmery. Ukázalo se také, že stroj není vhodný pro boj nad výšku 7000 m z důvodu slabého výkonu motoru.
Dne 22. srpna 1947 byla dálková verze pod označením La-11 schválena pro zařazení ke stíhacím jednotkám. Sériové letouny měly mít odstraněny všechny nedostatky zapsané zkušebními piloty a techniky.
Sériová výroba La-11 byla zahájena v závodu č. 21 v roce 1947 a pokračovala až do roku 1951. Produkce v roce 1947 dosáhla počtu 100 kusů, v roce 1948 650, roku 1949 bylo zkompletováno 150 letounů stejně jako v roce následujícím a poslední rok výroby dodal 182 La-11.
V červenci 1950 byly ukončeny tovární a 22. srpna vojskové zkoušky fotoprůzkumné verze La-11, která měla zabudovanou fotokameru AFA-BA-40. Ve stejném roce bylo 150 letounů vybaveno radiovýškoměry RV-2, radiostanicemi MRP-48 a automatickými radiokompasy ARK-5. V létě 1951 byly v podvěsu testovány raketové střely ARO-82.
