Iljušin Il-10

Iljušin Il-10 byl sovětský bitevní letoun který vycházel z koncepce svého předchůdce Il-2. Změny spočívaly zejména v lepších parametrech a odstranění vad, které měl Il-2.

 

Bitevník Il-10 byl vyvíjen v Iljušinově konstrukční kanceláři od roku 1943. Prototyp byl zalétán v dubnu roku 1944 Vladimirem Kokkinakim a vybaven novým motorem Mikulin AM-42. Pozornost byla soustředěna na aerodynamické a technologické zpracování, zlepšení manévrovatelnosti stroje. Vznikl tak na svoji dobu velmi moderní bitevní letoun s vysokými výkony a vynikající výzbrojí. Další státní zkoušky pak létal A. K. Dolgov a zdárně je ukončil 9. června, v srpnu bylo rozhodnuto o sériové výrobě. Od října běžela výroba prvních předsériových exemplářů, po nichž následovaly sériové stroje.

 

Přední část trupu tvořila skořepina z pancéřových plátů o síle 4–8 mm, které byly spojeny 5 mm tlustými duralovými páskami. Tato pancéřová skořepina, která účinně chránila nejdůležitější části letounu proti střelám až do ráže 12,7 mm, nahradila zároveň nosnou konstrukci a potah přídě trupu. Silně pancéřovaná byla i kabina pro dva členy posádky.

 

První sériový stroj vzlétl 27. září 1944, do konce roku 1944 bylo postaveno 99 letadel Il-10. Postupem času docházelo k jejich postupné modernizaci, přičemž stroje v různých variantách se vyráběly dále i po ukončení druhé světové války.