Focke-Wulf Fw 190F-8

Papírový model stíhacího letounu Focke-Wulf Fw 190F-8. Vystřihovánka je zpracována v měřítku 1:33. Model je určen zkušenějším modelářům.

Autor modelu: Marek Pacyński

Grafika: Marcin Kuźniar

Veškeré parametry k modelu najdete na vedlejší záložce. Uvádíme maximum informací ke každému modelu abyste jste se mohli správně rozhodnout ohledně vašeho nákupu.

K papírovému modelu nabízíme i laserové doplňky. Jedná se o díly kostry, plastová kola a plastovou kabínku, které Váš model pozvednou o úroveň výše a zjednoduší vaši práci.

Focke-Wulf Fw 190 Würger (česky „ťuhýk“) je německý jednomístný jednomotorový stíhací letoun navržený koncem 30. let 20. století ing. Kurtem Tankem a ve velkých počtech používaný za druhé světové války. Spolu s dobře známým protějškem letounem Messerschmitt Bf 109 se Fw 190 stal páteří stíhacích sil Luftwaffe. Dvouhvězdicový motor BMW 801, který poháněl většinu verzí, umožnil Fw 190 nést větší zátěž než Bf 109, díky čemuž mohl být nasazen jako denní stíhací letoun, stíhací bombardér, bitevní letoun a v menší míře i jako noční stíhač.

Fw 190A začal ve službě létat nad Francií v srpnu 1941 a brzy se ukázalo, že ve všech parametrech, kromě poloměru zatáčky, předčil tehdejší standardní stíhačku Royal Air Force Spitfire Mk. V, zejména pak v nízkých a středních výškách. Nadřazenost si nad spojeneckými stíhači Fw 190 udržoval až do příchodu vylepšeného letounu Spitfire Mk. IX. V listopadu/prosinci 1942 Fw 190 prodělal první bojový let na východní frontě a od října 1943 zaznamenal mnoho úspěchů ve stíhacích eskadrách a specializovaných útočných jednotkách na pozemní cíle zvaných Schlachtgeschwader.

Výkon série Fw 190A se snižoval ve vysokých nadmořských výškách (obvykle od 6 000 m a výš), což omezovalo jeho účinnost jako záchytného stíhače. Od zavedení Fw 190 se pracovalo na vyřešení tohoto problému u modelu B s přeplňovaným motorem BMW 801, modelu C s prodlouženou přední částí trupu a přeplňovaným dvanáctiválcovým invertním motorem Daimler-Benz DB 603 a modelu D s prodlouženým trupem a motorem Junkers Jumo 213. Problémy s instalacemi turbodmychadel ve verzích B a C způsobily, že v září 1944 byl uveden do provozu pouze model D. Tento vývoj výškového typu nakonec vedl k letounu Focke-Wulf Ta 152, který byl schopen extrémních rychlostí ve středních až vysokých nadmořských výškách (755 km/h ve 13 500 m). Tyto „dlouhonosé“ varianty typu Fw 190 a derivát Ta 152 se technicky přinejmenším vyrovnaly spojeneckým oponentům, nicméně přišly příliš pozdě na to, aby ovlivnily výsledek války.

Fw 190 byl mezi piloty velmi oblíbený. Někteří z nejúspěšnějších stíhacích es Luftwaffe na něm dosáhli mnoha vítězství, včetně Otto Kittela, Waltera Nowotného nebo Ericha Rudorffera. Fw 190 poskytoval větší palebnou sílu než Bf 109 a podle názoru německých pilotů, kteří létali s oběma stíhačkami měl v nízkých až středních nadmořských výškách vynikající manévrovatelnost. Je považován za jeden z nejlepších stíhacích letounů druhé světové války.

Fw 190 s hvězdicovým motorem BMW 801 byl vyráběn v 18 základních variantách. Všechny Fw 190 vybavené hvězdicovými motory si byly do značné míry podobné a starší stroje byly často při generálních prohlídkách a opravách přestavovány na novější varianty. Fw 190 se vyznačoval mohutnou výzbrojí, solidním pancéřováním a výhledem z kabiny, ovladatelností a dobrou manévrovatelností v nízkých a středních výškách. Byl to univerzální letoun, který se hodil jak pro souboje stíhačů, tak pro bitevní úkoly či na přesné bombardování. Nevýhodou byly slabé výškové vlastnosti a dlouhá doba nasazení, neboť v roce 1944 už ho (zvláště variantu Fw 190 A) většina spojeneckých stíhaček svými vlastnostmi předčila.