Městské divadlo Pardubice

Budova byla postavena podle plánů architekta Antonína Balšánka mezi lety 1907 – 1909. V roce 1925 bylo podle plánů projekční kanceláře Fellner a Helmer vystavěno další podlaží v divácké části budovy. Tato změna sice splnila požadavek na navýšení kapacity hlediště, ale v souladu s dobou nakloněnou funkcionalismu byla odstraněna velká část původní zdobnosti průčelí. V roce 1931, kdy vyhořela jevištní část budovy, zvýšila rekonstrukce tahoviště, tj. nejvyšší část budovy se sedlovou střechou. V letech 1953 až 1954 byla pro potřeby obsluhy jeviště vystavěno další podlaží v jevištní části budovy.

Vzhled budovy a její plášť procházely v průběhu času změnami. Zmizela původní monochromatická barevnost a rozdíly ve strukturách omítek, zdobnost průčelí byla zjednodušena, v roce 1976 byly na průčelí vráceny medailony J. K. Tyla a B. Smetany.

V letech 1999 až 2003 proběhla po etapách rekonstrukce budovy, která nejdříve řešila technologie a interiéry a byla završena v roce 2003 rekonstrukcí pláště budovy. Zdobnost průčelí byla navrácena a vyvážena doplněním, v duchu původní markýzy nad vchodem na západní straně budovy (původně pro diváky přijíždějící v kočárech) byly zhotoveny markýzy nad vchody pro diváky, ve zjednodušené formě také nad služebními vchody. Barevnost pláště byla citlivě volena tak, aby byla v souladu s představami A. Balšánka, známých ze dvou akvarelů, které A. Balšánek předložil jako součást studie ke stavbě divadla.

A. Balšánek byl ve své době vnímán jako historizující architekt konce a začátku století, v souvislosti se secesí byl uváděn jako autor secesní v uvozovkách. To ale nic neubírá na jedinečnosti a zajímavosti budovy, jak v souvislosti s dějinami architektury, tak v přímé konfrontaci s funkční čistotou okolních staveb bývalého ředitelství pošt či průmyslové školy.

Hlavním motivem naší snahy nabídnout vám papírový model divadla v Pardubicích je především to, že navštívíte-li Pardubice a zvolíte cestu chůzí kdysi Královskou třídou, nyní stále ještě Třídou Míru, směrem k Zelené bráně a vyjdete na náměstí Republiky, podíváte-li se doprava, čeká vás pohled skutečně potěšující, pokud už právě nevyhrknete ách a jé.

A pokud vás budova osloví zvenku, udělejte něco proto pohlédnout si ji zevnitř. S podobně citlivým přístupem byla obnovována zdobnost interiérů. A uvidět můžete také nově malovanou slavnostní oponu (vytvořena na motivy historické opony, původní zcela podlehla požáru v roce 1931), kterou si diváci přáli vrátit zpět tak silně, že se na její provedení složili sbírkou. Z podobné takové sbírky byl zhotoven a do hlediště zavěšen slavnostní lustr, který byl v záměrech A. Balšánka, ale pro omezené fi nance nebyl realizován (pro toto, ale i řadu dalších znovu realizovaných osvětlovacích těles, byly použity zachované původní formy z realizace Obecního domu v Praze).

Ale nepomiňme také to, že se tu hraje divadlo! Nevznikla budova pro budovu, ale původním záměrem byl pevný bod v organismu města pro činnost profesionálního souboru. A tak můžete svůj zájem o architekturu spojit s dalším prožitkem, živým představením. A platí: co svojí pozorností v hledišti odvedete si také odnesete, obdarujete zájmem a budete obdarováni výkonem. Aleluja!